doc. PhDr. Jiřího Joska je pro český kulturní život bolestná ztráta, tím
větší, že mu bylo pouhých osmašedesát a byl přímo nabitý obdivuhodným
tvůrčím potenciálem, který by mu určitě pomohl vytvořit ještě mnoho
cenného ve všech oblastech, kterým se tak pilně a úspěšně věnoval.
Nebylo mu třeba dopřáno přeložit snad už jen pouhé čtyři zbývající hry
Williama Shakespeara a ve svém nakladatelství Romeo mohl jistě vydat
ještě řadu zajímavých (nejen svých) překladů a jiných cenných knížek.
Byl sice o celých jednadvacet let mladší než já, ovšem já ho měl moc
rád jako vzácného kamaráda, a jako vynikajícího překladatele jsem si ho
vážil už „za totáče“, kdy vyšel jeho velmi zdařilý český převod slavného
Kerouacova díla Na cestě (1978) a s nadšením se četly též jeho neméně
úspěšné překlady Saroyanova Tracyho tygra (1980) a Doctorowova Ragtimu
(1982); i jako velmi schopného mladého člena tehdejší skvělé
angloamerické sekce redakce nakladatelství Odeon, která v době velmi
nepřející západní literatuře prosazovala přes cenzurní odpor knižního
odboru tehdejšího ministerstva kultury k vydání často přímo neuvěřitelné
věci. I pak později, po revoluci, kdy jsem si velmi cenil jeho překladů
Ginsbergovy a Ferlinghettiho poezie a řady divadelních her – kromě
Shakepearových překládal kvalitně mj. třeba dramata Albeeho, Maughama,
Nashe a Shaffera. (Už v r. 1982 vydal Odeon jeho překlad Žebrácké opery
Johna Gaye, který později, od roku 1996, dlouho uvádělo Divadlo na
Vinohradech.) Velmi příznivě byly a jsou přijímány i inscenace muzikálů,
k nimž překládal libreta (mj. West Side Story a Vlasy).
Měl jsem to štěstí, že jsem ho mohl poznat blíž nejen jako skvělého
kolegu, ale především jako nesmírně milého, pohodového člověka, s nímž
byla „radost pobejt“. Budu na něj často a rád vzpomínat – vždycky v
dobrém a s hlubokou úctou.
Miroslav Jindra
